Cestujeme s vámi již 20.sezónu

+420 602 688 620

ckprimaparta@seznam.cz

Příběh (ne)obyčejného lyžaře

Leoš si nezaváže tkaničku a nezvládne většinu věcí, na které jsou potřeba obě ruce, ale černou sjezdovku si  sjede s radostí. Nevymění si píchlou duši na kole (mimochodem já také ne, a to mám prý obě ruce zdravé), ale Pardubicko (a nejen to) má projeté křížem krážem.

Znám Leoše již mnoho let jako aktivního a činorodého navzdory nepohyblivé pravé ruce a noze. Ušel s námi i dost 20+km turistických tůr v létě, zimě, po rovině i v kopcích. Na Mallorce s námi jezdil na výlety na kole i plaval v moři. V Itálii s námi sjíždí sjezdovky všech barev.

Leoš v Passo Tonale 2018

 

Nikdy jsem ho neslyšela si stěžovat. Bere život, jaký je a využívá naplno všeho, co mu umožňuje.

O jeho životní příběh se s vámi podělím v následujícím rozhovoru.

Leoši, žiješ plnohodnotným aktivním životem a jsi postižený. Když se vrátíme na začátek Tvého postižení, napíšeš nám, co se stalo. Co se Ti přihodilo? Kolik Ti bylo a co si pamatuješ z dob těsně po té události. Jaké máš postižení, které části těla Ti nefungují.

Narodil jsem se jako zdravé dítě a postižený  jsem  prakticky od narození.  Když mi bylo 16 měsíců  měl  jsem  s rodiči těžkou autohavárii a já na tom byl nejhůř. Mám poškozený mozek  a v důsledku toho sníženou pohyblivost  pravých končetin. Z této doby si nic nepamatuji.

Jak se Tvůj život vyvíjel ve vztahu k pohybovým aktivitám?  Co pro Tebe byl problém?  Co bylo v Tvém životě jinak ve srovnání se zdravými vrstevníky?

Po tomto úrazu ( podle vyprávění) jsem vyrůstal jako každé dítě s tím rozdílem, že jsem navíc pravidelně cvičil s rodiči a rehabilitačními sestrami.  Rodiče mě vychovávali jako zdravé dítě.  Ve škole jsem se snažil  účastnit všech  aktivit pořádaných školou. Nemohu vykonávat některé činnosti:  nezavážu si tkaničku u boty, neopravím si píchlou  duši u kola, ( činnosti, při kterých jsou potřeba obě ruce ).

V zaměstnání je to stejné.  Mohu pracovat v kanceláři, ale nemohu vykonávat žádnou těžkou manuální práci. Nemůžu dělat na směny.  Nemám řidičák, nemohu bydlet na vesnici a jsem odkázaný na veřejnou dopravu ( autobusy, vlaky ). Pokud se chci někam dostat, nemohu sednout do auta a dovézt se tam. Buď musím někomu říci a nebo si najít nějaké spojení. Je spousta míst kam se dostanu pouze ve všední den a o víkendu tam nic nejezdí.

Rodiče mi říkali, že těsně po tom to úrazu netušili, že to dopadne tak, jak v současné době žiji.

Lefkada 2007

Jak to bylo, když ses učil jezdit na kole? A na lyžích? Plavat? Máš pocit, že jsi zažil více pádů vzhledem ke svému handicapu? Co tě baví nejvíce? Při které činnosti se cítíš nejspokojeněji. Co rád děláš ve volném čase? Které pohybové aktivity provozuješ nejraději.

Když jsme ve škole jeli na lyžák, tak rodiče se mnou a s bratrem jeli také na hory, kde jsme zkoušeli  co mi půjde.  Nakonec  zvítězilo  sjezdové lyžování.  Na  běžkách jsem to zkoušel taky, ale tam mi nejde stromeček nebo plužení.  Co se týče plavání, tak stylově plavat neumím. Také jsem se učil plavat s rodiči.

Učení těchto druhů sportu mi šlo pomaleji než zdravým dětem. Všechny  výše uvedené činnosti mě baví. Kolo používám na přesun do práce. Tady na Pardubicku je to nejrychlejší přesun po městě.  Jinak  občas zajdu na nějakou kulturu ( koncert, divadlo, kino ) nebo jdu na hokej.   Cestuji jak po světě, tak po republice.

S čím se častěji setkáváš? S tím, že Tě lidé z okolí obdivují nebo litují? Ty sám se lituješ často nebo více přijímáš svůj život jako výzvu?

V zaměstnání mě berou jako zdravého. Vykonávám práci jako zdravý člověk, ale zaměstnavatel  to nebere na vědomí, a aspoň jak to vidím já nepobírám mzdu odpovídající výkonu a vzdělání (úplné středoškolské). Zaměstnavatel vidí, že mám nějaké úlevy a slevy, že pobírám invalidní důchod, tak si myslí, že peněz mám dost. A někteří lidé mi z tohoto důvodů závidí.  Také se setkávám s tím, že mě lidé obdivují a říkají, že jsem pro ně výzvou.

Lidé, kteří mě znají, tak říkají, že to beru, jaký to je.

Vím o Tobě, že rád cestuješ. Kde se Ti líbilo nejvíce? Které místo Ti učarovalo? Kam by ses ještě rád podíval a co bys rád zažil.

Každá země je něčím jedinečná,  přírodou,  památkami, a proto je těžké říci, kde se mi líbilo nejvíc a kam bych se chtěl někdy  vrátit. Čína nemá Mrtvé moře a naopak Izrael nemá Velkou čínskou zeď.  

Jakou roli v Tvém životě hraje Prima Parta? Co pro Tebe znamená?

Přátelství , kamarádství a pokud se nemýlím, nejezdí s ní  falešní a závistiví lidi.

Silvestr v Adršpachu 2007

Leošovi přejeme hodně skvělých zážitků a radostí v jeho životě. Nám ostatním přeji, abychom ze života vždy vyždímali vše, co se dá. Neupínejme pozornost na to co nemáme nebo neumíme. Jedině s vděčností za náš život a naše možnosti se pohneme z místa, kde často ustrneme. Věřím, že i pro vás, stejně jako pro mě, je Leoš inspirací.

Vydejte se vstříc zážitkům, i když aktuálně třeba nemáte parťáka na cesty. Prima Parta může být i pro vás přátelskou komunitou.

Komentáře
  1. Jana Dvořáčková napsal:

    Leoši, všechna čest, je úžasné jak krásně dokážete žít. Přeji Vám hodně krásných zážitků na dalších cestách životem.
    Jana

  2. Jarmila napsal:

    Milý Leoši, smekám před vámi, jste inspirací. Přeji další úžasné zážitky. Jarmila

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *